Všichni máme stejné šance

Nebudu vám povídat o tom, jak dlouho jsem snila, jak dlouho jsem se odhodlávala, jak dlouho jsem se vztekala, jak dlouho jsem četla, jak dlouho jsem odkládala. Radši vám povím, jak si můžete splnit stejnej sen jako jsem měla já
Nechci slyšet, že vy nemůžete, protože ... doplňte si sami. Všichni máme stejné šance. Taky jsem měla skvělé zázemí, taky jsem měla stálou práci bla bla bla. Všechno to bylo těžké opustit. Proto nehledejte pořád další výmluvy.

Když si něco přejete. Přejete si opravdu hodně. Jdete tomu logicky naproti. Když se dívám zpátky, vyšlo mi všechno, co jsem si kdy přála - studium v zahraničí, práce v zahraničí, cestování, práce na letišti, vízum na Zéland. Jen to načasování mi zrovna moc nejde. A proto vám tady ten návod dávám taky tak pozdě.

Tak si pojďme teď společně víc přát a podívat se na to, jak si splnit takový sen.

Chcete žít kdekoliv na světě? Ty cesty skutečně existují. Jen je důležité tahat za ty správné nitky. Pro mě byl tou vysněnou cestou Nový Zéland

A vzhledem k mému věku bylo vůbec nejsnažší získat Working Holiday Víza. Kterými se mimo jiné zavazujete, že tu budete víc cestovat a míň pracovat, ale vlastně je to tu všem jedno.

Pro více informací, jak získat jiné druhy víz, doporučuji navštívit TENTO ODKAZ. Jednoduše vyplníte pár údajů o vaší osobě a imigrační vám nabídne víza, která máte možnost využít.



Tak zpátky k WORKING HOLIDAY.

1) Je ti 18 - 35 let?
2) Máš chuť cestovat a něco si na tu cestu vydělat?

Tak to jsou Working Holiday Víza přesně pro tebe. Pokud si o ně zažádáš, a podaří se ti je získat, potřebuješ ještě:

3) Finanční rezervu 4200 NZD v době odletu
4) Cestovní pojištění po celou dobu pobytu
5) Zpáteční letenku nebo aspoň finanční rezervu na její koupi

A to je už opravdu všechno. Počkat.

6) Pokud jsi strávil 3 měsíce za posledních 5 let v zemích s potenciálním výskytem tuberkulózy, počítej ještě s vyšetřením, které musíš doložit, ke svému vízu cca do 14 dní od jeho získání.

Teď přejděme k té části, kdy si musíte víc přát, míň se vztekat a prostě jen věřit, že to vyjde. Protože ročně je pouhých 1200 míst pro Čechy a jenom 100 míst pro Slováky.



Jak probíhalo podávání žádostí pro Čechy v roce 2016

Kvóta se v ČR otevírala 1.3.2016 v 22:00 (2.3.2016 v 10:00 novozélandského času).

21:35 Snažím se přihlásit do svého účtu na imigračním. Bílá obrazovka
21:35 - 22:45 Bílá obrazovka na všech třech počítačích. A to jsme měli v plánu zkoušet to jen na tom nejrychlejším, no nakonec se to povedlo právě na tom vůbec nejstarším a nejzasekanějším.
22:07 Hlásí první vtipálek vyčerpání kvót. Nenechte se zmást. Pravděpodobně se nedostali ještě všichni jeho kamarádi a tak se snaží vyřadit konkurenci.
22:45 Bílá obrazovka se probírá k životu.
23:00 Vůbec první přihlášení na stránku. A lidi v diskuzích panikaří.
23:10 Přihlášením získávám asi nějakou prioritu, protože to funguje opakovaně jen na jednom z počítačů.
23:20 Žádost vyplněna. Přesto se mi neukládá první stránka. A tak mě to stále vrací na začátek a já poctivě ručně vyplňuji první stránku snad už pošesté.
23:40 Poprvé se dostávám k platbě a ... padá znovu server. A tak si něco přeju a přeju si to fakt strašně moc.
23:48 Zaplaceno - cena víza je 208 NZD.
00:38 Hlásí první člověk v diskuzi vyčerpání kvót.
Po 00:38 Přesto se stále některým jedincům daří zaplatit ještě ve dvě hodiny ráno.

Je to pořádný adrenalin.


Jak probíhalo podávání žádostí pro Slováky v roce 2016

Kvóta se v SR otevírala 26.4.2016 v 24:00 (27.4.2016 v 10:00 novozélandského času).

Zatímco v ČR šlo o pevné nervy, na Slovensku šlo o hbité prsty. Kdo měl nastavené automatické vyplňování, zvládl aplikaci odeslat do dvou minut. Cca po 15 minutách byl konec. My to měli zhruba do 4 minut. Takže to jde!

Na aplikaci se předem připravte

Je vám asi jasné, že při takovém přetlaku žadatelů je každý zbytečný klik jen dalším hřebíčkem do rakve. Proto si se stránkou imigračního podejte ruku třeba i měsíc předem. Kvóta se otevírá každý rok začátkem března.


Každý volí jinou strategii.

Lidi, kterým nedokážu přijít na jméno
Aneb z čeho všeho si Češi ještě dokážou udělat byznys? Ať je váš názor jakýkoliv, můj nezměníte. Zaplatit například agentuře za to, že vám slíbí získání víz, ale přitom vyplňují víza stejně jako ostatní. Možná pomocí nějakých skriptů. Není to zvrácené?

Lidi, kteří zakládají falešné účty
Takových je asi většina. Založí si nový email. Vytvoří falešný účet na imigračním a zkouší aplikaci vyplnit pro země, které nemají kvóty - jako například NěmeckoFrancie apod.

Jde to i jinak
V dnešní době je na internetu informací tolik, že se všechno potřebné dozvíte i bez falešného účtu. Najdete řadu článků i videí s návodem, jak takovou žádost vyplnit.



Čtěte blogy!

Nikdy nevíte, která informace vám zrovna přijde vhod. A tak než se pro Working Holiday vůbec rozhodnete, získejte prvně představu o tom, jaké to je žít jako Čech na Zélandu. Nakonec stejně zjistíte, že jsou na Zélandu dvě skupiny lidí. 

LIDI, CO MAJ PLNOU HUBU KECŮ
Ti budou ve všech diskuzích zarytě tvrdit, že Zéland už není to, co býval, a že nemá cenu tam vůbec jezdit, pokud si chcete něco vydělat.

LIDI, CO MAJ ROZUM
Ti maj zkrátka rozum a normální úsudek. Jsou to lidi jako já. Takže vám řeknou, že si na Zélandu můžete vydělat a samozřejmě to taky všechno můžete utratit za cestování. Můžete víc pracovat a míň cestovat. Nebo naopak. Záleží jen na vás. Na co se cítíte, čeho chcete dosáhnout. Můžete se za rok vrátit nebo si víza o 3 měsíce prodloužit, pokud budete pracovat nějakou dobu v zemědělství. Nebo se můžete pokusit získat jiné druhy víz.

Pozn: Při pročítání diskuzí myslete i na to, že se v komentářích můžou objevit i ti, co se zkouší dostat na Zéland už třeba třetím rokem a pro zvýšení své šance udělají naprosto všechnoNAPROSTO VŠECHNO.

Jeden příklad za všechny. Před mojí první cestou do Skotska, jsem přečetla stovky diskuzí, ve kterých mě všichni odrazovali, že si tam nic nevydělám, že už to není to, co bývalo. Já se nedala a vyjela a našetřila jsem tam krásné peníze. A dokonce jsem zvládla i nějaké to cestování k tomu. Že to někdo nezvládl, přeci neznamená, že to nezvládnete vy! Pokud věříte, že na to máte, tak jděte do toho.

Mé nejoblíbenější blogy týkající se Nového Zélandu.
Katka cestuje (TADY) 
Travel with Blondie (TADY)
L&L (TADY) 

L&L - jinak teda Lukáš a Linda - navíc posledních pár týdnů vydávají perfektní videa - například o tom, jak takovou žádost vyplnit - tak se na to mrkněte TADY, ať to nemusím sáhodlouze popisovat.

Věřte sami sobě. Zkoušejte toNevzdávejte se bez boje. I když je v tomto případě bojem myšlena hypnotizace točícího se kolečka na jinak bílé stránce. ;) Týden, měsíc, dva měsíce. Zkoušejte to dál. Možná se zrovna na vás usměje štěstí.



Kvóta se otevírá pro Čechy 6.3.2017 ve 22:00 CZ (7.3.2017 10:00 NZ). Pro Slováky 26.4.2017 ve 24:00 SK (27.4.2017 10:00 NZ). Já budu vzhůru. Budu vám držet pěsti a posílát vám ze Zélandu dobrej signál.

Začněte TADY.




Byt, který nemám

Děsím se dne, kdy si budu muset vybrat jedno jediné místo pro takový to "FOREVER". Ale poslední dobou mě hrozně baví diskuze se ségrou o tom bytu, který pořád ještě nemám. Asi takhle nějak to vždycky začíná.

S: Hmm, to by se ti hodilo.
J: Myslíš do toho bytu, který nemám?

J: To je super. Mám si to koupit?
S: Jako do toho bytu, který nemáš?

S: Už sis to pověsila na zeď?
J: Myslíš v tom bytě, který nemám?

Ono je ale tak těžký rozhodnout se pro jedno místo. A ještě těžší je zkombinovat představu horské chaty s krbem, plážového domku z bambusu a obytného karavanu. Myslím, že je vám ale všem jasné, jak ten byt, který nemám, bude jednou vypadat.

A tak mám aspoň "pokoj, ve kterém nebydlím", kde si schovávám všechny ty poklady a vychytávky, které jednou získají ten správný význam. Doufám.

Nedávno se mi tahle bytová sbírka rozrostla o nádherný fotoobraz od Saal Digital (KLIKNI). Obraz, ve kterém se ukrývá tolik vzpomínek. Na nejkrásnější místa, která jsem navštívila, nejmilejší lidi, které jsem poznala.


Saal Digital umí potěšit. Miluju jejich práci, jejich preciznost. Nádherné detaily, ostrost, barvy. Jak jsem byla zpočátku skeptická při objednávání jejich fotoknihy (TADY), tak u obrazu to nebylo jinak. Neuběhl ani týden od objednání a už mi ležel na stole. Pečlivě zabalený. A když říkám pečlivě, mám tím na mysli krabici skoro dvakrát větší než samotný obraz.

Vybrala jsem na zkoušku hliníkovou desku Alu-Dibond. Co se dočtete o Alu-Dibond na stránkách? Stabilní, neohebná, neuvěřitelně ostrá. Co říkám já? YES! To chcete :). Ze všeho nejvíc mě potěšily barvy, které jsou snad ještě krásnější než při zobrazení na monitoru či displeji telefonu.  

Na výběr máte i další zajímavé materiály a produkty, ze kterých si můžete vybrat TADY. Za mě opět dva palce hore.


Vánoce jsou za rohem, a pokud jste stále ještě nepřišli na ten vhodný dárek, kterým potěšit vaše nejbližší, na stránkách Saal Digital na vás čeká kupón v hodnotě 450 Kč na jakýkoliv fotoobraz a další slevy na fotoknihy, kalendáře atd. a ty se doma nikdy neztratí.


Mějte se krásně a příště se pustíme zase do nějakého toho plánování.

Skotsko: Jak si najít práci?

Chci práci ve Skotsku. Na farmě nebo třeba ve skladu. Potřebuji kontakty. Jak na to? Kde hledat? Asi nejčastější otázky, co mi přistávají na emailu. A zároveň jedny z nejčastějších příspěvků v diskuzích na Hedvábné stezce. Jak si takovou práci jednoduše vyjednat?


1. Neptejte se na Hedvábné stezce


Hedvábnou stezku jsem měla ráda odjakživa. Vždycky jsem tam našla spoustu skvělých rad. V posledních letech se tam ale diskuze o práci trochu zvrhla. A tak pod vláknem "Práce ve Skotsku", "Práce v Norsku" vám spíš vyskočí 1225 zoufalých komentářů od lidí, co nutně potřebují kontakty na práci, ale bez práce a bez námahy. 

Ono to ale bez práce a bez námahy nefunguje. To je jakoby vám pečení holubi lítali přímo do huby. A ruku na srdce. Stalo se vám to někdy?

2. Pusťte se do průvodního dopisu a životopisu


Dělá si srandu? Životopis pro práci na poli? Má to hned několik důvodů, ke kterým se v článku ještě vrátím. Nesejde na tom, jak moc jednoduchá či složitá práce vás ve Skotsku čeká. Dejte si na životopisu záležet. Zužitkujte všechny ty nepopulární manuální brigády, kterým jste se museli věnovat už na střední.

Životopisem a průvodním dopisem v angličtině totiž nedáváte jen najevo, co jste za člověka, ale taky jestli jste schopní dát dohromady kloudnou větu v angličtině. Máte hotovo? Pár si jich vytiskněte, budou se vám možná ještě hodit. Popojedeme.

3. Nastartujte Google


Vždyť vám musí být přeci jasné, že ty nejlepší kontakty vám nikdo jen tak nedá. A v podstatě se na tyhle lidi nemůžete ani zlobit. Co takhle vybudovat základnu kontaktů vlastní silou? A třeba k těm nejlepším nakonec taky dospějete. 

Asi nejjednodušší cesta je spojení "fruit picking job uk recruitment" na Googlu. A už to frčí:


První stránka na Googlu a hned 6 přímých odkazů. Některé farmy mají na stránkách vlastní formuláře pro sezónní zaměstnance. Ty vyplníte a pak už jen čekáte na odpověď. Jinde najdete třeba jen email, kde pro změnu využijete váš průvodní dopis a životopis. Některé farmy se bez životopisu obejdou, jiné si ho zase třeba dodatečně vyžádají, pokud ho nepřiložíte.

Myslete na to, že v této fázi je lepší počítat odeslané emaily na stovky - NE na desítky. ;)

4. Důveřuj, ale prověřuj


Pokud jde o velké farmy, které mají webové stránky, nemusíte se příliš bát. Ale vždycky si o nich předem něco zjistěte a rozmyslete si, do jaké míry jste ochotní jejich chování tolerovat. Tady přichází konečně na řadu Hedvábná stezka, která sice není zrovna vhodná na hledání práce, ale na hledání špíny je dokonalá

Určitě se tak najde někdo, kdo na dané farmě byl a bez cenzury se k tomu na Hedvábné stezce vyjádřil. Tady vás chci ale upozornit, nevěřte zase všemu, co se tam dočtete. Já si z toho vždycky vybírám zlatou střední cestu. Protože vždy se najde někdo, kdo si pořádně zarýpe, stejně jako se najde někdo, kdo je zase až příliš tolerantní (to bývám většinou já :-D). Vytvořte si z toho "průměrnou představu" a zeptejte se sami sebe, jestli byste to zkousli. 

5. Když vám práce na farmě nevoní

Farmu jste si vybrali, taky jste jim napsali a oni se vám kladně ozvali. Přeskočme tedy do fáze: "Jsem na místě a mám chuť se zabít". Berte, prosím, tento pracovní název s humorem. Jde o to! Může se stát, že po celém tom úsilí, přijedete na farmu a po prvních dvou dnech budete brečet a myslet na pohodlí domova.

Pro tento případ máte ty tištěné životopisy v batůžku. Nemusíte to hned celé vzdát a zabalit. Pořád ještě můžete zajet do většího města, je přeci sezóna všeho - nejen ovoce. A tak tu pro vás budou mít hotely, restaurace, fastfoody, uklízecí čety dveře otevřené.

Rozhoďte sítě. A čekejte na ten "diamantový telefonát". ;)

Já vím. Žádný zázrak se nekoná. Ale skutečně. Takhle nějak přišla asi většina z nás, co jsme neměli známé známých k naší první práci na farmě. A když už tam jednou jste a pořádně makáte, oni se k vám ty "milionové kontakty" nakonec dostanou. ;)


Co se vám na farmě možná bude hodit? => To se dočtete: TADY

Máte nějaké otázky ohledně práce na farmě? Napište mi je do komentářů nebo pošlete na email janysworld@gmail.com a já se je pokusím zodpovědět v dalších dílech tohoto seriálu ;).

Skotsko: Balíme to!


Ovocná sezóna ve Skotsku je za rohem a byl by hřích nechat si všechny ty špeky (starosti a slasti) jen pro sebe. Pro nezasvěcené. Pro všechny, co se chystají vypotit svou první kapku na jedné ze stovek skotských farem.


Možná si říkáš, že kvůli jednomu měsíci na farmě nemá smysl investovat do outdoor vybavení. Možná se ale těch pár týdnů promění v měsíce a měsíce zase v roky. A ten zbytečný luxus, který jsi si nechtěl dopřát, se nakonec stane nepostradatelným základem tvého domova velikosti metr krát půl metru.

Ani já jsem všem těm větruvzdorným, prodyšným, nepromokavým, bla-bla věcem nevěřila, dokud jsem si na sebe poprvé (asi tak před sedmi lety) nehodila na záda batoh od Milletu. To bylo nebe ve srovnání s mojí "old skůl" brašnou. A přiznám se, že bych tenkrát dala cokoliv, abych si v tom 50° vedru mohla tu krosnu s mým parťákem vyměnit.


"Dva dny na cestě? To přeci nějak vydržím." Skotskou přírodu si ale rychle zamiluješ a možná se budeš chtít vydat na vícedenní trek nebo po měsíci práce se rozhodneš vyrazit stopem napříč celou zemí a odtud domů. A to se ti ty kila navíc dost pronesou.

Nezapomínej, že Skotsko není Afrika. A v obchodech tak seženeš téměř identický sortiment s tím naším. Opravdu s sebou nepotřebuješ 30 triček, když v Primarku koupíš jedno za libru.

Tvoje krosna netouží být narvaná až po okraj, ikdyž je na to stavěná, a tak nech zbytečnosti radši doma. A soustřeď se na pohodlná záda a kvalitní bederní pás. Dneska je už opravdu z čeho vybírat. Chceš si hýčkat svá zádíčka? ;) - KLIKNI.
Přijdeš z práce. Třepeš kosu. Dobré tři dny nesvítilo a pětkrát do dne prší. V noci se budíš zimou. Spacák, jedna deka, druhá deka, třetí deka. Měsíc to vydržíš. Ale po prvním dni s vidinou dalších 90 dní se ti dělá trochu nevolno. Když se hodně kousneš a zapracuješ na sobě. Máš svou celoživotní investici za dva dny na poli zpět. Chceš si dopřát kvalitní spánek? - KLIKNI

Obyčejně nejsem až takový skeptik. Zažila jsem i krásné slunečné skotské léto. To poslední ale bylo deštivé až až. Bylo depresivní. A taky nevyzpytatelné. Věci v karavanu se sušily tři až čtyři dny. Pláštěnky jsou možná fajn, mě ale třeba zrovna moc nesednou a voda mi pak teče i ušima. Ten nápad koupit si pořádnou nepromokavou bundu byl to léto miliónový. Chceš být za vodou? - KLIKNI
Ten pocit, kdy ti je v pokoji taková zima, že se nedokážeš ani vysvléknout z pyžama. Jak říkám, je něco jiného dát si takhle týden za polárním kruhem, anebo takhle žít každý jeden den od jara do podzimu. A přestože už možná začíná léto, je docela možné, že ještě oceníš kulicha, rukavice a dva pytle funkčního prádla. Chceš taky vyzkoušet, jestli se dá sprchovat ve funkčním prádle? ;) - KLIKNI
Dobře. Není potřeba balit si na cestu půl kuchyně, ale ono se ti nebude zrovna dvakrát chtít kupovat pánvičky, hrnce, které tam stejně nakonec necháš. Asi jste si už možná někteří všimli, jaký jsem blázen do multifunkčních skladných vychytávek, máš tip na nějakou TOP vychytávku - napiš mi prosím do komentářů. Chceš si udělat radost? - KLIKNI

A jak jsi na tom ty?
Volíš radši nižší cenu nebo vyšší kvalitu?

Máš nějaké otázky ohledně práce na farmě? Napiš je do komentářů nebo pošli na email janysworld@gmail.com a já se je pokusím zodpovědět v dalších dílech tohoto seriálu ;).

Autorská práva: Všechny produktové fotografie patří outdoor eshopu www.affekt.cz


Mějte se krásně

5 věcí, které miluji na ostrově Ilha Grande

Býval úkrytem pirátů, sloužil pro obchod s otroky, trest si tu odpykávali političtí vězni, zformoval se tu jeden z nejsilnějších brazilských gangů v oblasti obchodu s drogami a se zbraněmi, posílali sem do karantény nemocné cholerou. 


Dneska byste to už těžko poznali. Je to ráj na zemi, kde čas rozhodně nikam neutíká. Je třetím největším brazilským ostrovem. Přitom ho zvládnete za týden obejít pěšky. Všichni tu už žijí v míru.


Na ostrově nejezdí auta. Jediná, která tu najdete, patří zdejší policii. Nerada používám otřepané fráze, ale skutečně je to oáza klidu. O tom žádná. Po verandě vám pobíhají ještěři, ještěrky i ještěrčata. Ta největší mohla mít přes půl metru

Každou chvíli se střecha vašeho skromného obydlí otřásá po tíhou kokosů dopadajících z nekonečných zástupů palem. Za oknem vám řvou papoušci všech možných i nemožných barev. A vy se spokojeně vyvalujete v houpací síti a užíváte si přítomného okamžiku.


Přitom vás obklopuje dokonalá příroda. Tropický deštný prales není kilometry daleko, dokonce není za rohem, ale je všude kolem vás. Vaše zahrada je plná lián, bambusu, palem a táhne se dál napříč ostrovem.


Celý ostrov je protkán cestičkami pro pěší, a vy se tak vydáváte na nejkrásnější pláže Brazílie, nejvyšší bod ostrova Pico do Papagaio, do nitra deštného pralesa, k vodopádu. A když máte "setsakramenské" štěstí, uvidíte z jednoho z těch naprosto bezkonkurenčních výhledů houf delfínů, velryby nebo tučňáky, kteří se zatoulali do zdejších zálivů tak trochu omylem.


Atlantský deštný prales, to není jen procházka růžovým sadem. Asi vás nepřekvapí pár jedovatých hadů a dalších zvláštních stvoření, které ani nedokážete pojmenovat. Velkého bacha si dejte například na Křovináře žararaka, což je kámoš naší Zmije. V křoví ho snadno přehlédnete a jeho jed vám zrovna dobře neudělá.

Většina těch zvířátek je ale neškodná a věřte mi, že nejradši byste si je odvezli domů. Některé pláže jsou plné černých kondorů, kteří se přetahují o každý drobek mrtvých ryb, odpadků, malých savců a možná ani nechci vědět, čeho dál. Z té jednotvárnosti vás ale rychle vyvedou jiné druhy opeřenců od kolibříků až po amazoňany. Vůbec největší "frajer" je podle mě Kolpík růžový. Já na něj sice nenarazila, ale jestli na něj někdy narazíte vy, pošlete mi s ním selfíčko, prosím. ;)


Nezapomeňte, že se toho světla přes ty vysoké koruny stromů do nitra pralesa příliš nedostává, a stmívat se začne rozhodně dřív, než si myslíte. Pak vás uprostřed ničeho rozhodně nepotěší Vřešťan hnědý, který je sice drobný a sice býložravý, zvuky ale vydává jakoby se pralesem procházel sám King Kong nebo Godzilla.


Možná si po tomhle řeknete: "Tak, do pralesa nikdy!". Jako jsem prognózovala já ještě na letišti. Ale ta panoramata, ten příjemně vlhký vzduch, ty miliony druhů kytiček a stromečků a mazlíků. To chcete a rádi se k tomu rozběhnete. Ono vám ani nic jiného nezbude.


To, co vám přiroste rozhodně k srdci jsou opičky, kterým místní neřeknou jinak než Mico. Jsou to vážně drobci a hlavně - nekradou.


Myslíte si, že máte šílenou smůlu, že žádnou za celý svůj pobyt neuvidíte. Oni vás ale uprostřed pralesa sledují. Uvidíte jednu. Namažete jí med kolem pusy sladkými slovíčky jako "ťuťu, ňuňu". A najednou není jedna, nejsou ani dvě. Je jich možná 15, možná 20. Jsou všude kolem vás a hrozně se předvádějí


Pózují tak dlouho, dokud si jich nepřestanete všímat, protože je samotné to skákání ze stromu na strom "děsně" baví. Pak je ale necháte jít, přeci nechcete zapříčinit, aby byly jednou stejně tak drzé jako ty v Asii. Tyhle jsou nevinné, zvědavé a pořád se ještě přirozeně bojí lidí/neznámého. 


Tyhle lesní cestičky ale rozhodně nejsou pro všechny. Znáte ten pocit bezmoci, kdy šplháte hodinu na kopec, pak ho během pěti minut seběhnete, abyste se mohli plazit další hodinu na další kopec? Tak tohle se vám na Ilha Grande stane i 20krát během jednoho jediného den. Co víc k tomu říct? Ilha Grande není žádná placka.


Každá taková výprava je ale řádně odměněna. Každá cesta totiž končí na nejkrásnější pláži, protože i když budete mít pocit, že jste našli nejkrásnější pláž, věřte mi, že někdo jiný objevil "stejně" nejkrásnější pláž na druhém konci ostrova. Těch pláží je přes sto a zamilujete si je všechny.


Já se těm pirátům vůbec nedivím, že si vybrali jako úkryt zrovna tento ostrov. Zátoky na Ilha Grande jsou dokonalé. V některých už sice vznikají první stánky s občerstvením, ale většina je turismem absolutně nepolíbená. Do některých se dostanete z Abraa po spletitých lesních cestičkách, u jiných si bez kocábky ani neškrtnete.


Jedna věc, kterou na Brazilcích nechápu, ale zároveň je mi to šíleně sympatické, je jejich posedlost žabkami. Oni jsou totiž schopní v nich jít do města na nákupy, na pracovní schůzku, na večeři do restaurace, ale i na několikahodinovou túru do pralesa.


A tak mám pro vás na závěr jednu radu. Nezkoušejte být ve všem jako místní. Abyste nedopadli jako já, která si vzala žabky do lesa. Po prvních dvou hodinách mi naskákaly puchýře, po další hodině se mi začala odlupovat podrážka, která cestou zpět odpadla úplně a do Abraa jsem musela dojít bosky.


Miluji ostrovy. Miluji tyhle typy ostrovů. Ostrovy, kde si můžete hrát na piráty, můžete hledat ukrytý poklad, ztracená města, divokou přírodu nebo se stát alespoň na pár dnů trosečníkem.


Co s tolika fotkami?

Fotoknihy, alba, vyvolané fotky, pohlednice z celého světa. To je moje! Kolikrát si říkám, že z jejich prohlížení mám úplně stejnou radost jako když jsem skutečně na místě z fotky. 


Docela by mě zajímalo, co s fotkami z cest dělají Japonci. Protože já sama jsem jich jen okolo 5000 přivezla z Indonésie, částí jsem zaplavila sociální sítě, blog. Ty nejlepší z nejlepších čekají ještě na vyvolání, ale co těch asi 70 nevyužitých procent? Ty nemám srdce smazat a tak si je zálohuji, i když vím, že už se na ně stejně dívat znovu nebudu, protože je jich prostě moc. Máte to taky tak? Řekněte, že jo. Nechci v tom být sama. :)


Když jsem před pár týdny narazila na Facebooku (KLIKNI) na výzvu od společnosti Saal Digital (KLIKNI), která nabízela fotografům poukaz v hodnotě 1200 Kč na vyzkoušení jejich produktu (za to jim patří tisíceré díky), řekla jsem si: "Proč ne? Třeba konečně narazím na fotoknihu, která nebude vypadat tak hrozně jako všechny ostatní.".

Abyste pochopili. Já to s těmi knihami pořád zkouším, ale vždycky nakonec skončím u klasických fotek. Jen pro příklad, poslední společnost, u které jsem si nechala fotoknihu zhotovit, si vzala cca 500 Kč za to, že mi poslala knihu, která měla useknuté stránky. V praxi to vypadalo tak, že byl celý tisk o centimetr posunutý, a tím pádem byl dole bílý pruh a shora useknuté fotky.

Já vím, že se to dá reklamovat. Ale když si něco kupujete, tak s tím přeci primárně nechcete mít kupu dalších starostí. Moje pohodlnost. Nemluvě o kvalitě papíru, tisku, uvěřitelnosti barev atd. Ale to nechme stranou.


Tak si z toho asi můžete vyvodit, že moje očekávání nebylo zas až tak velké. Ozvali se mi dost rychle a já se tak už druhý den mohla pustit do toho. Musím říct, že jsem si to vážně užila. Program, ve kterém knihu vytváříte, je dost intuitivní, obsahuje řadu šablon, barevných tapet, doplňkových obrázků, krásná písma. Ale hlavně, a čemu já dávám po mnoha mých zkušenostech velké plus, je to, že se program pod tíhou všech těch fotek vůbec nezasekává, a jde v něm plynule tvořit.


Můžete si samozřejmě zvolit různé formáty, mat/lesk, vatování obalu, počet stran. Podrobný ceník najdete přímo na stránkách Saal Digital. Já si zvolila formát 19 x 19 cm, protože si tyhle formáty prohlížím raději než ty velké A4, A3. Je to jen v mojí hlavě. ;) Při počtu 42 stran v celkovém matném provedení tak kniha vyšla na něco okolo těch 1200 Kč. Plus poštovné. Já vím, není to zrovna málo. Ale ta kvalita je skoro až zarážející.


Kniha putuje z Německa a tak se doba dodání odhaduje na 4 - 5 dní (tisk + doprava). Takže jsem vážně nechápala, když mi s knihou po třech dnech zvonili u dveří. (Srovnání: Na zhotovení mé poslední knihy u jiné firmy jsem čekala 14 dní.)


Knihu jsem si zamilovala na první pohled. A to vážně nepřeháním. Mám ji u postele a prohlížím si ji každý večer :-D. Ano, jsem narcis. ;) Co mně na ní ale nejvíc baví, jsou ty přechody stránek. Jedná se o panorama vazbu, není tam žádný škaredý šev a jedna stránka tak plynule přechází v druhou.


Stránky jsou navíc krásně tvrdé, takže z toho nemáte pocit, že si prohlížíte časopis o cestování. Je to spíš jako držet opravdovou knihu s fotkami na kvalitním fotopapíře. Navíc ty barvy a ta ostrost. Obecně mám radši matné fotky, ale měla jsem trochu strach, jak budou vypadat matné stránky ve fotoknize. Ale i to je pecka. Nemluvě o tom, že na knize není vytištěné žádné logo.


Když si to tak po sobě čtu, tak si říkám, že si budete myslet, že jsem buď podplacená nebo si na něčem jedu, že se tady tak rozplývám nad "obyčejnou" knihou. Ale když se zamyslím nad nějakým záporem, napadá mě jen, že by moje kniha mohla mít nekonečně stránek. Já prostě nemůžu jinak. Je dokonalá. Nejlepší jakou doma mám. A to jich máme doma celkem dost.

Jediné mínus vidím v té ceně, která mi sice vzhledem k té kvalitě přijde opodstatněná, ale moje kasička z toho brečí, protože se už psychicky připravuje na to, jak si začne Janys vytvářet další knihu.

Na celou knihu se můžete podívat v její online podobě POD TÍMTO ODKAZEM.

A co vy? Jak si uchováváte fotky z cest? 
Necháváte si je vyvolat? 
Vytváříte si fotoknihy nebo vlastní scrapbooky? 
Nebo končí pohřbené někde v "bordelu" vašeho počítače (jako většina těch mých)?